Raketový nárůst počtu státních zaměstnanců v poslední době svádí k úvahám o tom, že se vrací reálný socialismus. To je samo o sobě dost odpudivá představa, skutečnost je však ještě horší. Pod taktovkou koaliční vlády probíhá přerod liberální demokracie ve státní kapitalismus definovaný absencí hranice mezi byznysem a politikou.
Během pandemického roku přibylo ve státní správě dalších téměř patnáct tisíc státních úředníků. Vláda nám to naservírovala jako samozřejmost, s vědomím, že jí taková nehoráznost projde. Na otázku, kde na to vláda hodlá vzít, přišlo velkorysé mávnutí rukou. Prostě se to zaplatí. Jenže není žádné „to,“ které by platilo. Velkolepý korupční projekt, ve kterém si vláda kupuje patnáct tisíc nových kompliců, zaplatí daňoví poplatníci, aniž by za to ale dostali jakoukoliv novou službu nebo zlepšení těch stávajících.
Umělé navyšování počtu státních zaměstnanců a zvýšení jejich platů je smrtící koktejl. Nejde jen o to, že si takový luxus nemůžeme dovolit čistě účetně. Problém je, že zvýšený počet úředníků neznamená zlepšení služby pro občany, ale jen jejich další zatížení. Současně se ukazuje, že prostě neumíme digitalizovat stát. Místo abychom zefektivňovali, necháváme bobtnat byrokratické gangy, jejichž členové se výměnou za teplá místečka ochotně stávají prodlouženýma rukama současné vlády.
Bez loajálních a poslušných úředníků by Alena Schillerová nikdy nemohla organizovaně šikanovat podnikatele. Ministerstvo práce a sociálních věcí by místo nezbytné podpory pro lidi v nouzi na všechny strany nechrlilo šikanózní lejstra, a tak bychom mohli pokračovat napříč resorty. Stručně řečeno, vláda na účet občanů vytváří místo služby vrstvu lidí, jejichž hlavním úkolem je zastrašovat a šikanovat právě občany.
Za poslední rok bylo ve státní sféře obsazeno 14 000 nových míst. K tomu se průměrná výše platů zvýšila na téměř 40 000 korun hrubého. Čistě finančně vzato je třeba říct, že pokud nemá pan Babiš v rukávu schované ropné rafinérie, nebo vytěžené tuny lithia, nechápu, kde na tyto platy vezmeme. Babiš prostě zasekává sekeru do futra s vědomím, že s trochou štěstí ji bude muset vytahovat někdo jiný. Snad to nebude jen splněním pirátského plánu na zvýšení daní.
Už druhou dekádu posloucháme, jak musíme jít napřed technologiím, pozvednout republiku na digitální úroveň. Má to ale háček. Tím je náraz na realitu a neschopnost zkostnatělé státní správy posunout na další úroveň tak primitivní věci, jako je například nedávné sčítání lidu, nebo ještě stále nedokonalé registrování termínu očkování. Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu dlouhodobě ukazují, že se efektivita státu snižuje.
Naším úkolem do budoucna jistě nemá být apriorně vyhazovat úředníky z jejich míst. Musíme myslet na efektivní stát. A ano, pokud cesta k efektivitě vede přes rušení úřednických míst, bude je třeba zrušit. Když nic jiného, bude to způsob, jak se zbavit lidí, kteří se aktivně podíleli na útlaku lidí úřady. Je to ta nejmenší odpovědnost, za kterou by měli být za všechno to zaklekávání voláni.